Super

IQ test

 

diskuse

Statistika

novinky

píííísnite mi prosím jak ste se dozvědělo o mých stránkách

Počítadlo

Kabáti

Dole v dole

Dole v dole........

KABÁT - 'Dole v dole' (Monitor, EMI 03) - Národ ovládla poslední rok kabátománie. Vyprodaný haly, v publiku všechno od batolat po důchodce (nejen invalidní!), média se tumlujou. Jak se k tomu 'naši chlapci' postaví? Nebudou to trochu flákat, žít ze slávy, jména, podstaty, potažmo setrvačnosti…? Odpověď nevane ve větru, jak by řekl Zimmerman. Dává ji nová deska. Jak je u této skupiny zvykem, drží všechno na novince pohromadě jak výdřeva dole v dole. Od obalu, ozdobeného symboly, připomínajícími trochu pseudohakenkrajce z pinkfloydovské 'Zdi' (ale žádnej strach - jsou to 'jen' kladiva, i když ho na zadní straně drží silná levice - fuj!), přes fotky, začerněné ksichtíky v bookletu a témata skladeb až po silně napěchovanou muziku. Je to až s podivem, že při celosvětově rozšířeném názoru o vyčerpanosti stylu existuje v Čechách kapela, která ani na osmé (?) řadovce kvalitativně neupadá, aniž by se opakovala nebo přestávala být sama sobě podobná. Dokonce se mi zdá být všechno zase lepší, než minule. Kdybych měl označit nějakou slabší skladbu, nevybral bych asi žádnou. Nejvíc to platí o melodické nápaditosti, kde je to zároveň nejtěžší. Na začátku 'cvak' a klec jede, těžba začíná. Image celé desky proklamuje hned druhá, titulní, do níž intro plavně přechází - viz již cirkulující klip. Následující 'Stará Lou' se stala mou oblíbenou hned po prvním poslechu. Je z takových těch střednětempových, zhruba připomínajících třeba 'Šamana'. Na textech tentokrát trochu spolupracoval Tomáš Hájíček z Krucipüsku. Vyprodukoval ekologickou 'Cirkusovej stan' - takové téma taky není pro Kabáty úplnou novinkou. Vůbec pokud jde o texty, není tato stránka naprosto zanedbatelná. Špalek je hlava a vybírá si obskurity, lechtivosti, ale i okruhy zájmu nás všech (závěrečná 'Kdo si nechce hubu spálit' - jo, tak to samozřejmě je a asi i vždycky bude). Poslouchejte třeba 'Kalamity Jane'. Jestli tohle není taková převlečená Erbenova 'Svatební košile'! Nebo 'Irský hody' - 'Ať stokrát se nám vrátí / to co jsme zasili' si můžeme vysvětlit vícevýznamově, přičemž optimistickou variantu tady podporuje pochodové tempo a vskutku keltské píšťaly. Jen tu a tam obrácenej přízvuk na druhý slabice mě zamrzel, totéž sporadicky i v následující 'Nimrod Fábera', která se jinak vyznačuje skvělou pointou běžné zápletky a v druhém plánu i ponaučením, že práce se nemá přehánět, ale ani dřív končit - ostatně jak už v podobné situaci zjistila Dobešova Jarmila - a že vepřový a pivo jsou nade všechno. 'Bahno' připojuje další a ještě přesvědčivější doklad o škodlivosti práce. Následující hezoučká parodička zas přináší - kromě očekávané hlasové a výrazové stylizace - víceméně realistickej popis šaškárny, která se zhruba před 45 lety strhla kolem tzv. 'fenomenu Elvis'. No a 'Frau Vogelrauch', ta je prostě úžasná. Špalkovo zřejmě oblíbené téma (viz kdysi 'Prdel vody'), zde v jiných souvislostech, k tomu zvlášť pěkná melodie s dalekonosným sborovým stadiónovým refrénem. Narážku na Maxu chválím a jmenovanému to přeju určitě víc, než tomu Elvisovi. A taky jsem tu v bookletu konečně narazil na hrubku, což mě uklidnilo - už jsem se bál, že změnili osvědčenou image. Pepa Vojtek se těma muzikálama z hlediska zde servírovaného stylu ani trochu nezkurvil, což je natolik chvályhodný, nakolik s podivem. Zbývá pochválit tradičně precizní zvuk studia SONO a již zmíněný design 'Maťo' Mišíka, takto prvorozeného syna… jo, správně,TOHO Mišíka. A dodat, že asi nikdy nenapsal Špalek pravdivější text, než je 'Jednou nás to zabije'. To není proroctví, to je bohužel realita, a tak doufejme, že to 'jednou' znamená 'co nejdýl', protože ať si říká kdo chce co chce (a jsou bohužel mezi mými kolegy takoví), Kabát má furt perfektní střih, vůbec se mi nezdá obnošenej, je tentokrát zcela prost vycpávek a v nastávající zimě hřeje. Místy to přímo hicuje. Jak dole v dole.

Žádné komentáře